MENU

____________

Volby 2014

____________

Odkazy

Prof. Ing. arch. Jiří V. Kroha

Tento představitel české moderní meziválečné architektury a designu byl mimořádně excentrická a talentovaná osobnost, která svými významnými realizovanými kubofuturistickými projekty obohatila v polovině 20. let minulého století tvář Mladé Boleslavi a okolí.

Narodil se v červnu 1893 v Praze, architekturu vystudoval na českém vysokém učení technickém. Studia dokončil v roce 1918 a záhy na sebe upozornil první realizací, úpravou pražského nočního klubu Montmartre v Řetězově ulici s nádechem futurismu. V tomto jeho oblíbeném podniku trávil architekt čas se skupinou, ve které se pohybovali Eduard Bass, Konstantin Biebl, Vítězslav Nezval, Karel Teige a další. Ve stejném roce byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes jako sochař a malíř a začal spolupracovat s družstvem Artěl, pro které navrhoval užitkové předměty a nábytek.

V roce 1919 začal pracovat pro Zemský správní výbor v Praze, kde byl o rok později jmenován technickým úředníkem a v roce 1921 zemským technickým komisařem. Kroha se v této době také angažoval v činnosti Socialistické scény
v Praze, jehož snahou bylo zpřístupnit umělecká představení širokým vrstvám publika. Několik jeho scénických realizací obohatilo českou fádní scénografii
o řadu nových prvků. Jeho dynamické pojetí mobilní scény mělo velmi blízko
k futuristickému divadlu.

Jako zaměstnanec Zemského správního výboru se v letech 1922-1925 věnoval architektonické činnosti, což z jeho postu u mnohých vyvolává dojem ze střetu zájmů. V tomto období vyprojektoval v Mladé Boleslavi a okolí několik významných staveb. Architekt Vávra charakterizoval jeho rukopis jako množství kubistického tvarosloví natěsnaný do purismu pravých úhlů, symfonie protažených říms, monumentálních komínů, svařovaných mnoho tvarů trubek zábradlí a zdobných stožárů, mezi kterými se zjevují betonové konstrukce. Mezi jeho nejvýraznější mladoboleslavská díla patří Zemská průmyslová škola.

Kroha

Krohův návrh zvítězil nad šedesáti ostatními a devětadvacetiletý architekt byl zemským výborem v zápětí jmenován hlavním inženýrem stavby, která měla
i svůj vlastní plavecký bazén. Následovaly realizace okresní nemocenské pojišťovny, Masarykův ústav sociální péče a Dům okresní sociální péče, přestavba Grand Hotelu, přestavba Obchodního domu Pavla Gellnera v Mladé Boleslavi, vily pro úředníky a zřízence ústavu pro choromyslné v Kosmonosech, obytné domy vojenských a dále i Okresní dům v Nových Benátkách. Jeho specifické individuální pojetí nebylo kritikou zcela pochopeno, neboť se preferovaly výraznější minimalistická řešení. Výtky se týkaly složitosti návrhů, neúčelného členění dispozic exteriérů i interiérů, ve kterých mívají návštěvníci problém se orientovat ale hlavně nákladnost realizace a následné údržby jeho objektů.

Prezident T.G.Masaryk koncem roku 1925 jmenoval Krohu profesorem
na Českém vysokém učení technickém v Brně, kde se architekt se svou rodinou také později usadil. Krohova působnost v Mladé Boleslavi byla završena projektem Výstavy severních Čech z roku 1927, která patřila k největším
a nejvýznamnějším výstavním akcím meziválečného období u nás. Tuto výstavu v Mladé Boleslavi, která měla svou expozici mimo pavilony postavené po obvodu dnešního parku „Na výstavišti“ i v přilehlých budovách, navštívilo během jejího tříměsíčního trvání přes půl milionu návštěvníků. Pavilon umění sloužil několik let po výstavě jako koncertní, výstavní a přednáškový sál, ovšem na popud továrníka Václava Klementa, který měl proti pavilonu v Husově ulici svojí vilu
a vadil mu častý ruch z jeho okolí, byl zbourán a po dohodě za to V.Klement městu postavil budovu sirotčince v ul. V.Klementa, proti dnešní pojišťovně.

Kroha - expozice

Kroha se dále podílel svými projekty na realizaci Výstavy soudobé kultury v ČSR v Brně, dle jeho návrhu byl postaven obytný dům v brněnské výstavní kolonii Nový dům, která vznikla jako vzorová kolonie moderního bydlení a v roce 1930 zrealizoval v Brně i vlastní rodinnou vilu. Podle jeho designu byla zhotovena řada interiérů, jeho díla byla publikována v řadě odborných československých ale
i zahraničních časopisů. Na sklonku dvacátých let v Brně vydával vlastní časopis Horizont a v tomto období vstoupil do levé fronty orientované na sblížení se sovětským Ruskem, kde také nějaký čas pobýval. Stal se vášnivým propagátorem socialismu, socialistického realismu a moderní sovětské bytové výstavby, o které byl přesvědčen, že je zhmotněním představ levicových umělců o budoucnosti.

V roce 1934 byl za levicové přednášky a veřejnou propagaci sovětského státu odsouzen, posléze zbaven místa profesora a odsouzen k několika měsícům vězení. Koncem třicátých let se ale přidal na stranu kritiků stalinského režimu
a bylo mu povoleno znovu přednášet i díky petici významných evropských umělců. Po okupaci v roce 1939 byl opět zbaven místa, pro svou komunistickou orientaci zatčen gestapem a rok vězněn v koncentračních táborech Dachau
a Buchenwald. V roce 1940 byl díky Červenému kříži propuštěn pro svůj špatný zdravotní stav a zbytek války byl pod policejním dohledem. V rozmezí let 1940-1945 vzniklo Krohovo pozdní malířské dílo vycházející z podnětů kubismu
a surrealismu. Kromě malby a kresby pokračoval v teoretické práci na bytovém problému.

Po osvobození se pustil budováním nové socialistické společnosti do intenzivní politické i architektonické činnosti a v 48. roce byl jmenován rektorem Vysoké školy technické v Brně, za svoji činnost následně získal řadu státních
a uměleckých ocenění, stal se protěžovaným architektem nového komunistického režimu a byl jmenován národním umělcem. Jeho ateliér zpracovával projekty bytové výstavby i propagandistické instalace výstav a politických akcí celonárodního významu – Slovanská zemědělská výstava v Praze, úprava Průmyslového paláce pro IX. sjezd KSČ, smuteční výzdoba Pražského hradu
k úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda, první celostátní spartakiáda v Praze
a další. Vyprojektoval řadu staveb v novém stylu socialistického realismu jako Nové socialistické městečko Nová Dubnica, dostavba ostravského sídliště Stalingrad-Bělský Les, Kulturní a osvětové domy v Hrůšově, Petřvaldě a v Mnichu, což byla jeho poslední realizovaná stavba. Kroha musel v polovině 50. let 20. století čelit kritice svého ateliéru, vystoupil otevřeně proti technokratům zavádějícím do stavebnictví typizaci a panelovou výstavbu a jeho atelier byl
v roce 1956 rozpuštěn.

V šedesátých letech se Kroha věnoval zpracování svého meziválečného díla,
na vlastních výstavách a publikacích se přihlásil k meziválečné avantgardě, věnoval se sovětské konstruktivistické architektuře a podílel se na publikaci Sovětská architektonická avantgarda, kterou vydal počátkem sedmdesátých let. Kroha i přes svou kritiku nedostatků a chyb komunismu byl jeho přesvědčeným stoupencem a propagátorem až do své smrti v roce 1974.

 

Autor/zdroj: Milan Kořínek

 

By | 15. May 2011 | Příspěvky | 1 Comment »

One Comment

  1. Jan Flusek says:

    Super článek. Je dobře, že zviditelňuješ takové osobnosti!
    J.F.

Leave a Reply