MENU

____________

Volby 2014

____________

Odkazy

Konzervatismus

Konzervatismus: tradice, předsudky, umírněnost a pokora aneb
Trocha politické filosofie

Přes dvě stě let vycházejí (alespoň teoreticky) konzervativní myslitelé a politici z předpokladu, že v tradicích a předsudcích je uložena tisíciletá moudrost lidstva. Slovo předsudek znamená předběžný úsudek. Tedy nástroj, který nám pomáhá se rychle rozhodnout v situaci, kdy nemáme čas získávat a vyhodnocovat informace či důkladně přemýšlet. Za svou existenci lidstvo nashromáždilo tolik znalostí a moudrosti, že je jedinec ani nemůže všechny obsáhnout jakkoliv hlubokým studiem. Nezbývá tedy, než se v mnoha případech spolehnout

na zkušenosti předchozích generací: na tradici a předsudky.

Protože jedinec či skupina jedinců nedokáže obsáhnout veškeré znalosti o světě, nemůže plně pochopit existující (chcete-li, Bohem daný) řád vesmíru. Novátorské ideologie, radikální reformy a prudké změny půjdou s velkou pravděpodobností proti takovému řádu, což nemůže přinést nic dobrého. Tedy pokud řád existuje.

Pokud ale žádný řád neexistuje, pak je vše v přírodě – a tím i v lidské společnosti – výsledkem chaosu, ve kterém se uplatní jen hrubá síla a touha po moci. Pak ale nemají jakékoliv ideologie rovnosti a emancipace naprosto žádný smysl. V takovém bezcitném světě ale konzervativci žít nechtějí. Věří v existenci řádu, který člověka přesahuje, a respektují ho.

Pro opatrné reformy a pomalé změny mluví i další argument: nedokonalost člověka. Vše, co lidé vymyslí, obsahuje chyby. Vedou-li následky těchto chyb k horšímu stavu, pomalý proces se dá snadněji zastavit, zatímco rychlá reforma může napáchat značné škody.

Opatrná reforma také snižuje napětí ve společnosti. Potlačuje nespokojenost těch, kdo by rychlou reformou naráz přišli o svá privilegia, své postavení a vliv
ve společnosti. Z druhé strany zabraňuje opojení mocí a jejího zneužití novou skupinou.

Smyslem konzervatismu je tedy konzervace: zachování všeho dobrého, odstraňování chyb a pozvolný vývoj k lepšímu stavu společnosti. Mluvíme o tzv. společenské smlouvě mezi zemřelými, žijícími a dosud nenarozenými. Konzervativci přejímají od předchozích generací, dále rozvíjejí a předávají následujícím generacím to, co je hodnotné. Také inspiraci pro řešení aktuálních problémů hledají v minulosti, kde se lze poučit z chyb.

To však v žádném případě neznamená odmítání nových myšlenek! Stereotyp je konzervativcům cizí. Změna v konzervativním pojetí má sloužit k zachování
a ochraňování společnosti. Jako proces obnovy může zasáhnout i do stávajících zvyklostí a předsudků.

Konzervativci při reformách odmítají záměnu přirozených práv člověka za pouhou žádostivost. Odmítají legislativní smršť zavádějící „přirozená práva“, která opomíjí základní podmínky: zaprvé schopnost uskutečňovat dané právo, zadruhé povinnost s právem spojenou. Už si nevzpomínám, kdo je autorem trefných příkladů: má-li mít muž právo se oženit, musí mít nějaká žena povinnost si ho vzít, má-li mít zaměstnanec právo na placenou dovolenou, musí mít někdo povinnost mu ji platit. Pokud je v zákoně obsaženo pouhé přání, pak bude mít řada lidí pocit, že jim někdo brání dosáhnout toho, co je jejich nezpochybnitelné právo. To vede k nevraživosti ve společnosti.

Tak trochu se tu snažím ukázat, že konzervatismus není ucelenou ideologií, ale přístupem k životu. Někdo tvrdí, že je tolik konzervatismů, kolik je konzervativců. Přesto je konzervativcům ještě něco společné: vzhlížejí k antickým vzdělancům, jako byli Platón, Aristoteles nebo Cicero, a mají úctu ke křesťanství, a to i tehdy, jsou-li nevěřící.

Je to právě křesťanská civilizace, která klade důraz na nezávislost jednotlivce. Křesťanství vedlo přes všechny peripetie, chyby a zneužití víry ke zvýšení svobody, zrušení otroctví, ustanovením rovnosti lidí před zákonem stejně, jako si jsou rovni před Bohem, atd.

Vedle toho si jsou konzervativci vědomi důležitosti místních a regionálních odlišností ve zvyklostech a důležitosti významu národa. Myšlenka národa je
pro ně vyjádřením kontinuity v čase a prostoru. Národ je zřízením ztvárněným okolnostmi, dobou a společenskými zvyky v dlouhém období. Konzervativci však nejsou kolektivisté. Příčí se jim monotónnost společnosti. Mají rádi rozmanitost
a individualitu. Vědí, že lidé si nejsou od přírody rovni. Duševně, tělesně, svou energií, schopnostmi, materiální situací… A vědí, že rovnostářský národ skončí opět v nerovnosti: v otroctví pod vládou hrstky vyvolených.

 

Autor/zdroj: Přemysl Tišer – autor je spoluzakladatelem Demokratického institutu

 

By | 13. Jun 2011 | Příspěvky | 2 Comments »

2 Comments

  1. Jan Flusek says:

    Konservatismus a ekonomika: vlastnická práva, trh, kapitalismus, tržní liberalismus, sociální stát, vlastnictví, majetek, život

    Přednáška se bude konat dne 23. 6. 2011 od 18.00 hodin v Tyršově domě v posluchárně č. 1.

  2. Další pohled na konzervatismus, tentokrát z pera Karla Hvížďali:

    Václav Klaus – verbální konzervativec
    http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/karel-hvizdala-vaclav-klaus-verbalni-konzervativec–910872

Leave a Reply